Své první brýle jsem dostala před 37 lety. Čím víc jsem svým očím ubližovala, tím víc postupně slábly a dioptrie narůstaly
Své první brýle jsem dostala před 37 lety, zpočátku slabé, jen na tabuli a na TV. Tak, jak jsem postupně čím dál víc ubližovala svým očím, oči slábly a dioptrie narůstaly, až jsem skončila u krátkozrakosti kombinované s astigmatismem, celkem 6,5 D. Ubližovala jsem si z nevědomosti a neznalosti, částečně pod vlivem vnějších podmínek, které jsem tehdy neuměla změnit. Téměř všechno, co ubližuje zdravému vidění a našim očím nedělá dobře (kromě kouření), jsem si vyzkoušela sama na sobě.Hodně jsem četla. S mizerným osvětlením, bez znalosti jak číst zdravěji, čtení a práci nablízko jsem kompenzovala nedostatečně nebo nevhodně, obrovsky jsem přetěžovala oči. Léta jsem trávila nad knihami při studiu a čtení bylo i mým koníčkem, ponocovala jsem přitom a relaxovala málo nebo vůbec. Když jsem nastoupila do zaměstnání, přestože jsem pracovala jako lékařka, většinu mé práce představovala opět soustředěná činnost nablízko a u počítače nad hodnocením nálezů, kontrolou výsledků, později dalším studiem a přípravou přednášek, často na úkor spaní, abych to skloubila s rodinou, a opět bez dostatečné relaxace.
„Léta jsem žila pod tlakem, v napětí a stresu, které se mi ukládaly do těla i do očí.“
Léta jsem žila pod tlakem, v napětí a stresu, které se mi ukládaly do těla i do očí. Dělala jsem spoustu věcí, většinou několik současně, a neuměla jsem rozlišit, co je skutečně důležité. Tlak mi vytvářelo okolí, a hlavně já sama sobě. Věci, které jsem neuměla nebo bylo nepříjemné je řešit, jsem odkládala, neuměla jsem vyjadřovat emoce, ukládala jsem si je (zejména ty negativní) do těla jako další napětí.
Stravovala jsem se sice zdravě, ale nedostatečně pro oči. Očistu zevnitř jsem neznala.
Hýbala jsem se většinou ráda, a některá léta i hodně (a až moc), ale zase pro oči nevhodně. Rozhodně jsem netrávila venku tolik času, kolik by bylo potřeba na kompenzaci práce uvnitř, vsedě a nablízko. Poslušně jsem později nosila sluneční brýle a mazala se krémy s ochrannými faktory.
„Vypěstovala jsem si závislost na brýlích, nedokázala jsem si představit, že bych při 6,5 D vůbec něco mohla dělat bez nich.“
Vypěstovala jsem si závislost na brýlích, nedokázala jsem si představit, že bych při 6,5 D vůbec něco mohla dělat bez nich. Měla jsem je vedle postele na nočním stolku, ráno po otevření očí je nasazovala, večer odkládala, pokud jsem si je nepotřebovala vyčistit nebo se nesprchovala. Brýle mi občas vadily, hlavně při sportu a při špatném počasí, ale čočky jsem se nenaučila nosit. K operaci jsem jednou sice našla skoro odvahu, ale naštěstí nikdy ne peníze. Žila jsem v přesvědčení, že brýle budou mojí nechtěnou součástí až do konce života – tím spíš, pokud je mají oba rodiče, protože to je určitě dědičné.
Když jsem před 2,5 lety objevila různá cvičení, vydržela jsem několikrát 1–2 měsíce; když hned nebyl vidět „velký“ efekt, vzdávala jsem to, aniž bych si uvědomila, že 35 let ubližování očím mnoha způsoby nespravím najednou a hned 1–2 měsíci cvičení a meditací, tím spíš, když jsem některé nešvary dělala dál. Neznala jsem nikoho, komu se podařilo odložit brýle, s kým bych se poradila. Než jsem si našla určitý systém, ne vždy byla pro mne práce s očima natolik důležitá, abych si na ni našla pravidelně čas, navíc v době, kdy to vyhovuje mým očím, ne mně (tedy někdy pozdě večer, když mi vybyde chvilka poté, co udělám kupu tzv. „nezbytné“ práce).
„Dnes brýle téměř nepotřebuji. Nevidím sice ještě dokonale, ale mnohem lépe než dříve.“
Trvalo mi skoro 35 let, než jsem se odhodlala k radikálním změnám a nakonec si dovolila brýle odložit. Dnes je téměř nepotřebuji, přestože jsem si před několika lety nedokázala představit, že vůbec někdy něco bych bez nich mohla dělat. Nevidím sice ještě dokonale, ale mnohem lépe než dříve. Uvědomila jsem si také, že při mnoha činnostech je nepotřebuji, že jejich používání bylo jen zlozvykem. Pokud je to nezbytně nutné, například při řízení nebo při špatných světelných podmínkách, používám krátkodobě slabé brýle. Zlepšily se mi nejen zraková ostrost, ale i prostorová orientace, periferní vidění, vidění za šera, rozšířilo se mi vnímání sebe sama i světa kolem sebe, objevila jsem živou stravu (raw food), detoxikaci, různé druhy práce s tělem i s emocemi, uvolňování napětí, poznala jsem zajímavé lidi, kteří mi pomohli a pomáhají. Pracuji na sobě dále. Vím, že budu znovu vidět jasně a ostře a mnohem zdravěji než dříve a těším se na to.
Pokud Vás zaujala moje cesta a chtěli byste i Vy pracovat na zlepšení svého vidění a odložení zrakové pomůcky přirozenou cestou, napište mi na janarosie.svetlo@gmail.com. Více o mé práci a oční poradně ZDE.