Orgasmická jóga byla pro mě ještě nedávno velikou neznámou. Neznala jsem tento název, a tak jsem samozřejmě ani nevěděla, co toto obnáší. Když jsem se dozvěděla, že něco takového existuje, moc se mi do toho nechtělo. Neměla jsem ráda změny a bylo to pro mě nové a neznámé. Po krátkém zaváhání jsem se s OJ seznámila teoreticky a poté ji začala praktikovat pod vedením kouče.

První tři dny OJ jsou těžko popsatelné. Spousta nových příjemných pocitů a vjemů, prostě jedním slovem… SUPER. Následovaly další dny, týdny, měsíce… V tomto krásném čase jsem vnímala všechny změny, které se odehrávaly s  mým tělem. Mám-li být zcela upřímná, byly i dny kdy se mi do OJ nechtělo – díky únavě, spoustě povinností atd., ale měla jsem pevné přesvědčení vytrvat a pokračovat a vnitřně jsem cítila, že takto je to správně. Brzy jsem opravdu začala sklízet první ovoce.

„Najednou přicházela do života spousta nové, neznámé živelné energie a tvořivosti.“

Mé tělo a mysl jako by reagovaly úplně jinak. Najednou přicházela do života spousta nové, neznámé živelné energie a tvořivosti. Všímala jsem si věcí kolem sebe, které jsem dříve přehlížela. Začala jsem více vnímat své tělo, jeho reakce, potřeby, více jsem o sebe pečovala. Ale hlavně jsem se přestala za své tělo stydět a začala jsem se mít ráda taková, jaká jsem. Naprosto přirozená a svěží, s  krásnou ženskou energií.

„Přestaly úporné migrenózní bolesti hlavy, bolestivá menstruace se stala daleko snesitelnější.“

Ale nejenom to… vymizely některé neduhy jako mávnutím proutku. Přestaly úporné migrenózní bolesti hlavy, na které jsem trpěla, a nepřišly, ani když jsem byla třeba náhodou nevyspalá. Bolestivá menstruace se stala daleko snesitelnější, necítila jsem časté bolesti v  podbřišku a v  oblasti ledvin. Zmizely občasné lehké deprese, špatné nálady a nervozita. Přátelé mě upozorňovali, že jsem nějak trošku jiná – hezčí, příjemnější, vitálnější, s  jiskrou v  očích a přitom jsem to stále já. Měla jsem ze sebe velikou radost a milovala jsem chvilky, které jsem trávila sama se sebou, a moc jsem se na ně těšila.

„Byly dny, kdy to bylo opravdu až zvláštně groteskní, ale vytrvala jsem.“

Po nějakém čase mi vstoupily do života pro mě dost zásadní problémy a já jsem se přes důrazné varování kouče nepřestávat s  OJ , která za této situace, ač to tak zpočátku nevypadá, působí jako blahodárný lék, soustředila na dané problémy a utápěla se v  nich. Najednou pro mě OJ nebyla důležitá. Důležitější byly jiné věci. Ano, pro mě skutečně byly, ale v  té době jsem si bláhová neuvědomovala, že OJ mi je pomůže daleko lépe zvládat. Prostě zvítězila moje slabost a OJ jsem ukončila. Problémy na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat a má psychika vzala za své. Deprese, tentokráte silnější, šílená únava, bolesti hlavy, žaludku, ztráta vitality a opět ta známá bolestivá menstruace. Prostě veliký začarovaný kruh! Toto období jsem silou vůle a vírou v  lepší časy a díky podpoře blízkých nakonec překonala. Moc mě ale mrzelo, že jsem se nedržela rad profesionála. Pomalu, pozvolna jsem se k  OJ vrátila. Nejdříve s  počátečním odporem a nechutí, ale s  jasným záměrem kvalitnějšího života. Byly dny, kdy to bylo opravdu až zvláštně groteskní, ale vytrvala jsem. Nyní až zpětně vidím, jaká to byla pravda. Pomalu jsem se nořila zpět do tohoto krásného údolí. A podařilo se…

„Tyto chvilky jsou pro mě mým osobním bohatstvím, ve kterém jsem já sama se svým tělem a svým nitrem.“

V současné době jsou pro mě tyto chvilky mým osobním bohatstvím, ve kterém jsem já sama se svým tělem a svým nitrem. Pomáhají mi v  problémech, podporují mě v  mých radostech, do partnerského života mi vnášejí nevšednost a nespoutanost. A opět se aktivuje ta známá živelná tryskající energie. Nikomu toto nevnucuji, protože k  tomuto musí dojít člověk sám. Ať už jednodušší nebo trnitější cestou. Já jsem již nyní kus cesty ušla, jsem na to pyšná a opravdu od nikoho si to nenechám vzít! Plním si spoustu záměrů a jsem šťastná. OJ nikomu nevnucuji, ale zároveň všem vřele doporučuji, protože opravdu dost zásadním způsobem obohacuje a zkvalitňuje život!

Své první brýle jsem dostala před 37 lety, zpočátku slabé, jen na tabuli a na TV. Tak, jak jsem postupně čím dál víc ubližovala svým očím, oči slábly a dioptrie narůstaly, až jsem skončila u krátkozrakosti kombinované s  astigmatismem, celkem 6,5 D. Ubližovala jsem si z  nevědomosti a neznalosti, částečně pod vlivem vnějších podmínek, které jsem tehdy neuměla změnit. Téměř všechno, co ubližuje zdravému vidění a našim očím nedělá dobře (kromě kouření), jsem si vyzkoušela sama na sobě.Hodně jsem četla. S  mizerným osvětlením, bez znalosti jak číst zdravěji, čtení a práci nablízko jsem kompenzovala nedostatečně nebo nevhodně, obrovsky jsem přetěžovala oči. Léta jsem trávila nad knihami při studiu a čtení bylo i mým koníčkem, ponocovala jsem přitom a relaxovala málo nebo vůbec. Když jsem nastoupila do zaměstnání, přestože jsem pracovala jako lékařka, většinu mé práce představovala opět soustředěná činnost nablízko a u počítače nad hodnocením nálezů, kontrolou výsledků, později dalším studiem a přípravou přednášek, často na úkor spaní, abych to skloubila s  rodinou, a opět bez dostatečné relaxace.

„Léta jsem žila pod tlakem, v  napětí a stresu, které se mi ukládaly do těla i do očí.“

Léta jsem žila pod tlakem, v  napětí a stresu, které se mi ukládaly do těla i do očí. Dělala jsem spoustu věcí, většinou několik současně, a neuměla jsem rozlišit, co je skutečně důležité. Tlak mi vytvářelo okolí, a hlavně já sama sobě. Věci, které jsem neuměla nebo bylo nepříjemné je řešit, jsem odkládala, neuměla jsem vyjadřovat emoce, ukládala jsem si je (zejména ty negativní) do těla jako další napětí.

Stravovala jsem se sice zdravě, ale nedostatečně pro oči. Očistu zevnitř jsem neznala.

Hýbala jsem se většinou ráda, a některá léta i hodně (a až moc), ale zase pro oči nevhodně. Rozhodně jsem netrávila venku tolik času, kolik by bylo potřeba na kompenzaci práce uvnitř, vsedě a nablízko. Poslušně jsem později nosila sluneční brýle a mazala se krémy s  ochrannými faktory.

„Vypěstovala jsem si závislost na brýlích, nedokázala jsem si představit, že bych při 6,5 D vůbec něco mohla dělat bez nich.“

Vypěstovala jsem si závislost na brýlích, nedokázala jsem si představit, že bych při 6,5 D vůbec něco mohla dělat bez nich. Měla jsem je vedle postele na nočním stolku, ráno po otevření očí je nasazovala, večer odkládala, pokud jsem si je nepotřebovala vyčistit nebo se nesprchovala. Brýle mi občas vadily, hlavně při sportu a při špatném počasí, ale čočky jsem se nenaučila nosit. K  operaci jsem jednou sice našla skoro odvahu, ale naštěstí nikdy ne peníze. Žila jsem v  přesvědčení, že brýle budou mojí nechtěnou součástí až do konce života – tím spíš, pokud je mají oba rodiče, protože to je určitě dědičné.

Když jsem před 2,5 lety objevila různá cvičení, vydržela jsem několikrát 1–2 měsíce; když hned nebyl vidět „velký“ efekt, vzdávala jsem to, aniž bych si uvědomila, že 35 let ubližování očím mnoha způsoby nespravím najednou a hned 1–2 měsíci cvičení a meditací, tím spíš, když jsem některé nešvary dělala dál. Neznala jsem nikoho, komu se podařilo odložit brýle, s  kým bych se poradila. Než jsem si našla určitý systém, ne vždy byla pro mne práce s očima natolik důležitá, abych si na ni našla pravidelně čas, navíc v  době, kdy to vyhovuje mým očím, ne mně (tedy někdy pozdě večer, když mi vybyde chvilka poté, co udělám kupu tzv. „nezbytné“ práce).

„Dnes brýle téměř nepotřebuji. Nevidím sice ještě dokonale, ale mnohem lépe než dříve.“

Trvalo mi skoro 35 let, než jsem se odhodlala k  radikálním změnám a nakonec si dovolila brýle odložit. Dnes je téměř nepotřebuji, přestože jsem si před několika lety nedokázala představit, že vůbec někdy něco bych bez nich mohla dělat. Nevidím sice ještě dokonale, ale mnohem lépe než dříve. Uvědomila jsem si také, že při mnoha činnostech je nepotřebuji, že jejich používání bylo jen zlozvykem. Pokud je to nezbytně nutné, například při řízení nebo při špatných světelných podmínkách, používám krátkodobě slabé brýle. Zlepšily se mi nejen zraková ostrost, ale i prostorová orientace, periferní vidění, vidění za šera, rozšířilo se mi vnímání sebe sama i světa kolem sebe, objevila jsem živou stravu (raw food), detoxikaci, různé druhy práce s  tělem i s emocemi, uvolňování napětí, poznala jsem zajímavé lidi, kteří mi pomohli a pomáhají. Pracuji na sobě dále. Vím, že budu znovu vidět jasně a ostře a mnohem zdravěji než dříve a těším se na to.

Pokud Vás zaujala moje cesta a chtěli byste i Vy pracovat na zlepšení svého vidění a odložení zrakové pomůcky přirozenou cestou, napište mi na janarosie.svetlo@gmail.com. Více o mé práci a oční poradně ZDE.